Reklama
 
Blog | Zuzana Musilová

Kdo mě sežere v pralesní laguně?

Je šero, v pralese už se stmívá. Zbývá poslední hod vrhací sítí do laguny a pak se musíme vrátit do stanice. Jsme v peruánské džungli na řece Tambopata blízko hranic s Bolívií a chceme poznat kousek "té pravé" přírody. Kamarádka Vika tu na stanici pro bohaté enviro-turisty pracuje už devět měsíců, tak jsme se sem za ní dostali za relativně rozumnou cenu. Dnes večer jsme chtěli nalovit nějaké ryby v laguně Caticocha a v noci při zpáteční cestě pozorovat žáby. Doslova je přistihnout baterkou, jak sedí na listech rostlin podél cesty. Prý jsou pak krásné a neutíkají. Zbývá jen vytáhnout síť z vody a můžeme vyrazit. Najednou se lano napne a se sítí nelze dál pohnout. Drží ve vodě zachycená nejspíš za ponořené větve a nejde a nejde ven. Nepomůže změna polohy ani větší síla, siť drží a ven prostě nepůjde. Jak jí dostat ven? A kdo pro ní půjde?

Koukám bezradně na kalnou hladinu laguny a v hlavě mi
běží vzpomínky na dvouměsíční lapálie s jejím sháněním, protože v Evropě
takový typ nikdo nevyrábí. Také si říkám, čím budu celý měsíc lovit, když o ni
přijdu?

MUSÍME JI PROSTĚ ZACHRÁNIT, to je jasné. Jak se tma
zhušťuje, přestává být reálné vlézt do laguny teď a budeme to tedy muset odložit na
zítra. Jediný problém je, že ráno v 8:00 odjíždí loď do Puerta Maldonada a odtud letadlo zpátky do „civilizace“. Laguna je asi hodinu cesty od
stanice, kde spíme a rozednívá se kolem páté. Nezbývá tedy, než vyrazit ve
čtyři ráno…

 blog_kajman.jpg

Reklama

Kajman z vedlejší laguny…

V  noci se mi nespí dobře, probírám si stále dokola možná
nebezpečí. Piraní se nebojím, ty musí cítit krev. Elektrický úhoř by byla blbá
náhoda. Anakondu viděli ve vedlejší laguně, ale jenom jednou (říká Vika).
Nejvíc obav mám z kajmanů, ale ti se prý budou bát spíš mě (říká znalecky
Lukáš). Tak by to přece mělo být v pohodě… Není čeho se bát. Bude to
v pohodě, jasně, bude to v pohodě! Ten strach z temnoty máme
přece jen v sobě zakódovaný…

Vika i Gahu kolegiálně vstanou se mnou a vyrážíme (díky!).
Lukáš je ušetřen, má střevní problém. Bez Viky bychom byli v pralese brzy
ztraceni, není tu žádný orientační bod, ani polohou slunce se nedá moc řídit,
protože přes koruny stromů není nikdy vidět. Navíc, teď je tma:_) Je prostě
nutné znát úzké pralesní cestičky. Dobře, že jde s námi Gahu – říkáme mu talisman,
protože má pořád štěstí. Třeba to pomůže i teď. Dorazíme za svítání, laguna
vypadá obdobně jako včera při setmění. Lano sítě leze z vody a síť drží
někde v hloubce.

Obléknu si tedy výbavu – holínky a pláštěnkové kalhoty a
udělám první krok. Vůbec se mi nechce. Bahno pode mnou se rozestoupí a pohltí
moje chodidlo. Netuším vůbec, jak daleko tímhle způsobem dojdu.

blog_laguna2.jpg

Zlověstná laguna

Jdu dál.

Piraně si vesele plavou kolem… BUĎ ZTICHA! A úhoř? NENÍ TU!
Anakonda je DALEKO. Kajmaní samice s mláďaty tady přece NEMŮŽE být. NE, NE, NE,
NE! Fuj. A to strašné zlověstné ticho. Nikdy mi nepřišlo, že  může být v pralese i ticho a najednou
tu je. Jak to?

NEBUĎ PARANOIDNÍ SRAB!

Končím. Stejně to fyzicky dál nejde, bahno by mi spolklo
holínky, asi budu muset kamarádům sdělit že jsme sem šli zbytečně. Kdyby ta
voda byla aspoň trochu průhledná… Zakoukám se na hladinu. Oproti včerejšku je
vidět trochu víc do hloubky – a pak ho uvidím! Velký kmen celý ponořený ve vodě
asi tak 5 cm pod hladinou po kterém se dá vlézt do laguny! Hurá. Dostanu se po
něm pár metrů od břehu, až na druhou stranu sítě, takže můžu táhnout za lano
opačným směrem. Síť ale drží zamotaná v koruně potopeného stromu. Jak jsem
vůbec mohla být naivní a házet síť do neprůhledné vody? Poučení pro příště, ale
teď by se mi mohla ještě vrátit… Vymotat nejde, drží někde hluboko. Tak tedy
budu muset pořádně trhnout, buď se přetrhne lano a nebo získám i nějaký zbytek
sítě. Tahám vší silou, co mám. Chvíli to trvá, ale cítím pohyb. Najednou vyletí
z vody přímo na mě! Téměř nepoškozená celá síť s jediným přetrženým provázkem,
navíc se třemi parádními zachycenými sumečky, kteří se do ní přes noc zamotali. Mám co dělat, abych se udržela na kmeni a přitom nevěřícně zírám. Dobré zprávy na začátek cesty: talisman funguje!

blog_zaba.jpg

Na žabičky taky nakonec došlo…