Ryby stojí 560 dolarů, ale konečná cena bude nakonec o dost vyšší. Kromě ceny balného platím navíc 100 USD americkému veterináři za osvědčení k vývozu, 100 USD americkému zprostředkovateli zahraničního obchodu, 200 USD letecké společnosti za dopravu, 25 USD letištní poplatky a 30 USD poplatek za platbu kartou. Celkem něco přes 1000 USD. Cena poznání je vyšší než se zdá. A cena poplatků skoro vyrovná cenu ryb.
Během týdne byly ryby připraveny na cestu. Den před avizovaným příletem se ještě objevuje email, který mě zoufale žádá o sepsání „deklarace, že si zásilku převezmu“. Bez takového papíru prý Lufthanza nemůže bednu přijmout. Společně s obchodníkem si odsouhlasíme lásku ke zvířatům a odpor k byrokracii. Kvůli dalším problémům letí nakonec ryby s Deltou a přílet je o den opožděn.
V den příletu jsem doma a od rána volám na letiště, ať ryby zbytečně nemusí čekat.
„Přepojím Vás na Deltu.“ Tú túú. Tú túú.
„Zkuste to tak za hodinu.“ Tú túú. íííííííííí (fax).
„Tak zkusíme ještě jiné číslo.“
„My jsme Delta cargo, my nemáme nic společného s Deltou, já vás přepojím!“
„Tady cargo vůbec neděláme, moment, přepojím vás.“
„Ještě to tu nemáte, zavolejte si za hodinku.“
„Tak už vám to přišlo, přijeďte si.“
Jedu městskou s batohem. Je deset dopoledne.
Od hangáru do carga pěšky přes dva kruháče a podejít dálnici. Dneska je extrémně větrný den, nezávidím pilotům.
„S těmito papíry půjdete na veterinu, celnici a pak zpátky sem“. Zdá se to jednoduché, pořadí snad nespletu.
U veterináře kartou nezaplatím a tak vyrážím pěšky do letištní haly k bankomatu. Je to pěkná dálka a to ještě netuším, že ji dnes půjdu pětkrát. Zeptám se pro jistotu, kolik asi tak mám vybrat, aby mi to pokrylo všechny náklady, ale veterinář krčí rameny. Vybírám tedy i rezervu 4 000 Kč, kterou mám na jídlo. Vítr venku ještě zesílil a fouká proti mě. Musím se pořádně zachumlat než se vymotám mezi ploty a dostanu k prvním dveřím odbavovací haly.
Za dvacet minut jsem zpátky a zaplatím první poplatek 900 Kč za podpis veterináře. Zásilka je tedy z veterinárního hlediska v pořádku, paradoxně však nebyla ani otevřená. Devět stovek za papír s razítkem.
Celníci sídlí na opačné straně areálu mezi terminály a k silnému vichru se přidal i nepříjemný déšť. Obchodníci asi jezdí autem, pomyslím si, když mi promoknou kalhoty.
V čekárně přede mnou sedí jeden chlapík, uvnitř pět okýnek, ale nikdo u nich. Patnáct minut se nic neděje, pak chlapíka vezmou: „tak pojďte teda ke mně, kolegyně je na obědě.“
Chlapík po chvíli spokojeně odejde.
Deset minut se nic neděje.
Ptám se celníka u prázdného okýnka, jestli by mě nemohl vzít. „Já dělám jenom DHL kurýry.“
Jasný, chápu. Za pět minut chlápek volá, ať teda jdu k němu.
„Vy jste si objednala rybičky jako fyzická osoba? To já nevím kolik budete platit clo…“
Ani já to nevím.
Mezitím se vrátí kolegyně z oběda a rozčílí se na celníka, který si dovolil odbavit „jejího“ chlapíka z čekárny přede mnou. „Věděl jsi přece, že jsem na obědě, tak jsi mu to měl říct a mohl na mě počkat!“ Co na tom, že chlapík je už dobrou půlhodinku pryč díky dobré vůli jejího kolegy.
Vrátí se mi polovina přinesených papírů a potěšující zpráva, že clo neplatím. „Tady máte příkaz k zaplacení DPH 2 300 Kč“. Tak jo. Poslušně odcházím do pokladny a vracím se s dalším povinným razítkem.
„Vy jste tady nějak rychle!“
„Nikdo přede mnou neplatil…“
„No často tam totiž nebývá vůbec nikdo, ani pokladní.“
„Takže jsem měla vlastně štěstí?!“ :_)
„Jo jo…“
Zase přeběhnu celé letiště a v kanceláři ČSA cargo odevzdám potřebné dokumenty.
„Tááák, teď ještě zaplatíte 600 Kč manipulační poplatek a můžete jít do skladu.“
Tak přece jen ještě jedno razítko. Tahám z peněženky další bankovky. „To už je určitě poslední ze všech poplatků, žejo?“ prohodím rádoby vtipně. Chladný úsměv mě odešle přímo do skladu, kde čekám deset minut. Přijíždí skladník na pojízdném vozíku a přede mnou zprudka zašlápne brzdu.
„To je vaše tohleto?“ máchá přede mnou lejstrem. „to není u nás, ale ve veterinárním skladu!“
Tak opět zamířím na veterinu a kruh se uzavírá. Předávám zaměstnanci papír a chci už konečně moje ryby!
„Bude to za poplatek 400 Kč“
„Za co zase???“
„Nebojte, já vám na to dám účtenku s razítkem!!“
Uaaaaaaaaaaa:_))
Vysypávám poslední drobné z peněženky. Naštěstí mám schovanou nouzovou dvoustovku. „To je manipulační poplatek veterinárnímu skladu,“ poučuje mě chlápek.
Chápu. Moje peníze na jídlo jsou pryč.
Nakládám pytlíky s rybami do batohu vystlaného dekou. Je 14:30 a já konečně opouštím letiště. Cena ryb – 560 USD, poplatky americké straně – 450 USD, poplatky v ČR – 4 200 Kč.
—
Ve středu promítali v kině dokument o korupci v Africe. Kdo si chce postavit ve slumu chatrč, musí zaplatit sousedům, že jim to nebude vadit. Pak také šéfovi „okrsku“, následně zástupci šéfa a zástupci zástupce šéfa za to, že mu chatrč nezboří…