Nedá se říct, že by auto zrovna uhánělo po rudé cestě, ale úspěšně se blížíme k vybudovaným rybníkům v Nequilu. Míříme tam v rámci místní ministerské delegace zhodnotit průběh naší zemědělské rozvojové spolupráce v Angole. Na zadních sedadlech klimatizovaného teréňáku sedíme my, na spolujezdci provinční guvernér a řidičem je pro dnešek ministr rybářství a akvakultury v Bié. V konverzační atmosféře utrousí Petra vtipnou poznámku, že Číňani pracují minimálně 26 hodin denně. Reakce guvernéra i ministra je pro nás docela překvapivá…
Koukáme na sebe asi dvě minuty, než se auto může znovu rozjet. „Vždyť to nebylo zas tak vtipný, ne?“ ujišťuje se Petra. Pokrčím rameny.
„Oni mají smysl pro humor trochu jako děti“, komentuje později náš zážitek kolega z Člověka v tísni, který tu s místními spolupracuje už několik let.
Do dalšího z našich cílů, střední zemědělské školy v Andulu, jsme dorazili asi za dvě hodiny s cílem domluvit zde budoucí přesun školy z Kuita. Při odchodu z budovy míjíme školní nástěnku a na ní vytištěný vtip. Tak tedy malá ochutnávka angolského humoru:
Do domu boháče dorazí návštěva a přijde jí obsloužit kuchařka.
„Dáte si kávu, džus, limonádu, čokoládu nebo čaj?“
„Čaj, prosím.“
„Normální, bylinkový, černý, zelený nebo ledový?“
„Normální.“
„Bílý nebo černý“?
„Bílý.“
„S mlékem, smetanou nebo kondenzovaným mlékem?
„S mlékem.“
„S mlékem kozím, velbloudím nebo kravím?“
„S kravím, prosím.“
„Od afrických krav nebo od zahraničních?“
„Hm, dám si raději černý čaj.“
„S cukrem, sladidlem či medem?
„S cukrem, prosím.“
„Třtinovým či řepným?“
„Třtinovým.“
„Bílým, žlutým nebo hnědým?“
„Zapoměňte na čaj a dejte mi sklenici vody.“
„Minerálku nebo pitnou?“
„Minerálku.“
„S příchutí nebo bez?“
„Tak já jdu raději pryč, než mě znechutíte…“
🙂